Axis Mundi – Dagmar Šubrtová

  • Instalace

Kovy, uhlí, křemík, soli a podobné krystalické suroviny nám dosud sloužily jako prostředky rozvoje a pokroku. Křemíková či silikonová jádra procesorů dnes řídí téměř veškeré počítačové systémy světa. Všeobecná euforie z nekonečných možností trvalého rozvoje ovšem doznívá. Obavy z překročení horizontu udržitelnosti života jsou reálné. Stále častěji se ukazuje, že exponenciálně rostoucí výkonné systémy komunikují mezi sebou více než my, kteří jsme je vytvořili.

Instalace Axis Mundi představuje materializovanou úvahu o provázanosti energetických zdrojů napříč časem a prostorem. Soustava krystalů vytvořených z recyklovaných surovin naznačuje konstelaci prazákladních struktur obsažených v nerostech, které jsou jádrem lidského civilizačního vzestupu.

Axis Mundi neboli osa světa je mytický termín, který používaly starobylé civilizace k označení nejposvátnějších míst svých náboženství a kultur. Axis Mundi symbolicky propojuje několik sfér světa – podsvětí, zem a nebesa. Osou může být strom, lano, hora nebo věž. Skrze osu proudila energie mezi bohy a lidmi, tudy se pomocí nejrozmanitějších rituálů dostávalo do lidského světa chaosu světlo řádu. Bude dnešní Axis Mundi řízena procesory? Kde vlastně naše osa dnes leží? Není již dávno součástí lidských digitalizovaných světů?

Environmentální udržitelnost není pouze teoretickým či uměleckým tématem této instalace. Skrze recyklované materiály naznačuje autorka cesty možného udržení ekosystému života jako protiváhu technologicko-informační dystopie.

O umělci

Dagmar Šubrtová absolvovala Ateliér veškerého sochařství Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze u Kurta Gebauera. V ateliéru pak až do roku 2013 působila jako asistentka. Vedle umělecké profese se věnuje i tematickým kurátorským projektům: v letech 2000–2020 vedla dramaturgii výstavního programu galerie Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd v ČR. Několik let také pracovala jako kurátorka Hornického skanzenu v bývalém dole Mayrau ve Vinařicích. Ve své práci dlouhodobě sleduje proměny krajiny v důsledku trvající industrializace. Neomezuje se jen na reflexi, ale směřuje k sochařské interpretaci nově vznikajících hald a odvalů tzv. nové divočiny, která jsou fyzickým příkladem přírodní obnovy. Od roku 2015 se zabývá projektem Na pomezí samoty / Frontiers of Solitude, který zkoumá aktuální otázky proměn krajiny a problematiku provázanosti postindustriální společnosti a přírody. Je spoluautorkou knihy Průvodce: Současná umělecká díla v krajině.

Chcete si dílo pronajmout? Napište nám na info@signalcreative.io